Historie plemene Orpingtonka

Jen málo plemen drůbeže se může pochlubit tak dramatickým příběhem jako orpingtonka. Od svého vzniku v zakouřených předměstích viktoriánského Londýna až po rekordní snášku na druhém konci světa, od královských dvorů po farmy středozápadu Ameriky – toto plemeno za pouhých sto čtyřicet let prošlo transformací, jakou by si její tvůrce nedokázal ani představit. A přesto dodnes zůstává věrné původnímu ideálu robustní, klidné slepice s měkkým, bohatým opeřením.

Muž, který změnil svět drůbežnictví

William Cook se narodil roku 1849 ve městě St. Neots v hrabství Huntingdonshire v Anglii. Jako čtrnáctiletý chlapec nastoupil v roce 1863 do služby jako kočí v Chislehurst v hrabství Kent, kde osud sehrál svou roli – právě u sousedů se poprvé setkal s chovem drůbeže a tato náhodná zkušenost mu navždy změnila život.

Kolem roku 1873 založil Cook vlastní chov a ve svých přibližně dvaceti letech se začal aktivně věnovat šlechtění drůbeže. Nebyl to však pouze nadšený chovatel, ale především vizionář s mimořádným podnikatelským duchem. V roce 1886 již provozoval chov ve městě Orpington v Kentu, kde žil se svou manželkou Jane. O čtyři roky později se přestěhoval do sídla zvaného The Waldens (někdy též Walden) v St. Mary Cray, které příznačně přejmenoval na Orpington House.

Cookovy ambice dalece přesahovaly pouhý chov slepic. Od roku 1886 vydával vlastní časopis William Cook's Poultry Journal, psal knihy o drůbežnictví, cestoval po přednáškách a prodával vzdělávací materiály. Vytvářel léky pro drůbež, provozoval ptačí nemocnici, vyráběl krmivo a chovatelské vybavení. Jeho publikace zahrnovaly díla jako „Ducks: and how to make them pay" z roku 1894, monumentální „Fowls for the Times: The History and Development of the Orpington Fowl" z roku 1896 a praktickou příručku „Practical Poultry Breeder & Feeder: or, How to make poultry pay", která vyšla roku 1906 v třináctém vydání.

Firma William Cook & Sons se rozrostla v mezinárodní podnik působící současně v Anglii, Austrálii, Jižní Africe a USA – každou pobočku přitom řídilo jedno z Cookových dětí. První zahraniční pobočka vznikla v Sydney v Austrálii, následovala další v Anglii (St. Leonard's Poultry Farm vedená synem P.A. Cookem, prodaná po sedmi měsících se ziskem) a pobočka poblíž Durbanu v jihoafrickém Natalu.

V roce 1903 Cook osobně navštívil USA, kde prezentoval své orpingtonky americkým chovatelům. Bohužel, tato cesta se mu stala osudnou – po návratu onemocněl rozedmou plic a roku 1904 zemřel. Byl pohřben spolu se svou manželkou Jane, která mu předešla, na hřbitově Star Lane Cemetery v St. Mary Cray. Bylo mu pouhých pětapadesát let.

william cook zakladatel orpingtonka portrét 1849 1904 tvůrce plemene historická fotografie
William Cook (1849-1904), zakladatel plemene orpingtonka - portrét z knihy o standardu plemene, 1911.

Černá krása z průmyslového Londýna

Práce na vytvoření nového plemene začala přibližně kolem roku 1880. Cook si stanovil jasný cíl – vyšlechtit slepici vhodnou pro produkci masa a současně dobrou zimní snášku, která by splňovala standardy anglického drůbežářského průmyslu té doby. Požadoval robustního, rychle rostoucího ptáka s bílou kůží, vhodného pro stůl i pro abundantní snášku.

Proces křížení byl metodický a promyšlený. Cook nejprve zkřížil kohouty plemene minorka se slepicemi plymutka, jejich potomky pak spojil s čistě černými langšánkami. Z tohoto třígeneračního křížení selektoval ptáky s černým opeřením a požadovanými vlastnostmi.

Volba černé barvy nebyla náhodná ani estetická – byla čistě praktická. Londýn té doby byl silně znečištěný uhlím a průmyslovými výpary, saze pokrývaly vše kolem. Černé opeření dokonale skrývalo špínu, což činilo ptáky atraktivnějšími na výstavách konaných ve znečištěném městském prostředí viktoriánské Anglie. První orpingtonky se navíc velmi podobaly langšánkám, což dokládá silný vliv tohoto asijského plemene v původním křížení.

Rok 1886 se stal zlomovým. Černé orpingtonky byly poprvé veřejně představeny na třech prestižních výstavách – Dairy Show v Islingtonu, Crystal Palace v Sydenhamu a Birmingham Show. Reakce veřejnosti předčila veškerá očekávání. Nové plemeno okamžitě vzbudilo mimořádný zájem a rychle si získalo popularitu.

V následujících letech 1886–1889 získal Cook četné ceny za své nové plemeno na Crystal Palace. Ptáci vynikali krásou opeření, skrytýma nohama (což byly v té době vysoce ceněné vlastnosti), dobrou zimní snáškou hnědých vajec a vynikající hmotností.

Rok 1887 přinesl založení Orpington Club, který podporoval rozvoj plemene. O rok později, roku 1888, získaly černé orpingtonky na Dairy Show v Islingtonu vlastní samostatnou třídu, kde bylo vystaveno 14 kohoutů a 19 slepiček ve dvou kategoriích.

Cook agresivně propagoval nové plemeno a rozesílal černé orpingtonky do mnoha zemí světa včetně USA a Austrálie. Standard plemene byl ustálen v roce 1880 a po následujících dvacet let byly uznávány pouze černé orpingtonky jako jediná oficiální barevná varieta.

Partingtonova revoluce

Příběh orpingtonek by nebyl úplný bez zmínky o muži, který zásadně změnil jejich podobu – Josephu Partingtonovi z Lythamu v hrabství Lancashire. V raných devadesátých letech 19. století vytvořil tento chovatel vlastní typ orpingtonky, který se výrazně lišil od původního Cookova designu.

Partington zkřížil orpingtonky s černými kočinkami, čímž vytvořil výrazně větší a extravagantněji opeřené ptáky. Tento nový typ, známý jako „Partington Black", představoval radikální odklon od původního pojetí plemene – zmizela produkční hodnota ve prospěch výstavních charakteristik. Partingtonovi ptáci byli mnohem větší a měli mnohem více opeření než původní Cookovy černé orpingtonky.

Na výstavách sklízeli Partingtonovi ptáci jeden triumf za druhým a prodávali se za závratné částky – až 30 liber za kus, což byla v té době ohromující suma. Jeho linie se staly velmi vyhledávanými mezi chovateli orientovanými na výstavy.

Partington zemřel v roce 1901. William Cook koupil jeho ptáky na dražbě po jeho smrti, čímž de facto integroval Partingtonovu linii do svého chovu. Tento krok znamenal, že orpingtonky se transformovaly z původně produktivních ptáků na plemeno s důrazem na výstavní kvality.

Vliv kočinek je dodnes patrný u některých současných orpingtonek, které vykazují volnější opeření než původní linie. Moderní standard však zdůrazňuje široké a hladce přiléhávé opeření na hlubokém a masivním těle, nikoli extrémně dlouhé peří.

Zlatá éra – příchod žluté variety

Zatímco černá orpingtonka položila základy plemene, skutečnou slávu mu přinesla žlutá varieta. Buff orpingtonka byla poprvé představena veřejnosti na Dairy Show v roce 1894 a okamžitě se setkala s obrovským úspěchem.

William Cook vytvořil tuto novou barevnou varietu komplexním třígeneračním křížením. V první generaci zkřížil zlatě skvrnitou hamburčanku s žlutou kočinkou. Potomky spojil s tmavě zbarveným dorkinkem. Výsledek tohoto křížení pak znovu zkřížil s žlutou kočinkou, čímž vznikla žlutá orpingtonka.

Kolem vzniku této variety existuje určitá kontroverze. Některé zdroje naznačují, že existovaly takzvané lincolnshirské žluté slepice, které mohly být předlohou nebo dokonce základem pro vytvoření žluté orpingtonky. Tato teorie naznačuje, že Cook mohl využít již existující typ místo úplného vytvoření nové variety od základu.

Ať už byl přesný původ jakýkoliv, Cookova marketingová strategie fungovala fenomenálně. Poptávka byla tak obrovská, že ji nebylo možné uspokojit. Bohužel, některé neetické chovy začaly profitovat z Cookova úspěchu tím, že prodávaly kuřata jako žluté orpingtonky, přestože se jednalo pouze o potomky žlutých kočinek a dorkinek.

Žluté orpingtonky dorazily do Ameriky v roce 1891 a velmi rychle si získaly oblibu. První exempláře byly vystaveny na Madison Square Garden v roce 1899 – 12 jednotlivců a 1 skupina. V roce 1902 byla žlutá orpingtonka oficiálně přijata do American Standard of Perfection vydávaného American Poultry Association (APA).

Žlutá orpingtonka se stala a dodnes zůstává nejpopulárnější varietou v USA. Středozápadní státy upřednostňovaly tuto varietu pro její vynikající masové kvality. Zlatá barva se stala symbolem plemene a nejvíce reprezentuje orpingtonky ve světovém povědomí.

I britská královská rodina podlehla kouzlu žlutých orpingtonek – královna matka Alžběta je chovala na svém dvoře, což jen potvrdilo status orpingtonky jako „národního plemene" Velké Británie.

orpingtonka krahujcová varieta kohout slepice výstava new york 1909 historická fotografie
Vítězné orpingtonky z výstavy v New Yorku, prosinec 1909 - farma Owen Farms, Massachusetts.

Bílá, modrá a další barevné variety

Bílá varieta orpingtonek byla poprvé představena v roce 1889. Cook vystavil bílé orpingtonky s růžicovým hřebenem v roce 1892. Byly vyšlechtěny křížením bílé vyandotky s bílou sasexkou, s možným dodatečným přilití krve bílé leghornky na konci 19. století. Cookova bílá z roku 1889 měla přiléhavé opeření a delší ocas než dnešní standardní typ. V roce 1912 byla bílá varieta obnovena, což naznačuje, že dočasně upadla v oblibě nebo téměř vymizela. Přes svou historickou důležitost se bílá varieta nikdy nedočkala podobného věhlasu jako žlutá nebo černá.

Modrá orpingtonka byla vytvořena a poprvé vystavena Arthurem C. Gilbertem v roce 1907. Podle jiných zdrojů ji ve stejném roce vytvořila Elizabeth Jane Cook, dcera Williama Cooka. Je možné, že obě osobnosti přispěly k jejímu vývoji nebo pracovaly nezávisle na podobných liniích.

Zajímavé je, že původně Viktoriáni odmítali modré opeření jako znamení křížení a nečistoty plemene. Tato kulturní averze k modré barvě musela být překonána, než se modrá orpingtonka mohla stát uznávanou varietou. Pravděpodobně vznikla křížením černých a bílých orpingtonek s možným přilitím krve modré kočinky nebo andalusky pro dosažení požadované modré barvy. V roce 1923 byla modrá orpingtonka přijata do APA standardu.

Krahujcová varieta (cuckoo) byla představena v roce 1908, kdy bylo vystaveno 17 ptáků této barevné formy. Elizabeth Jane Cook je považována za její tvůrkyni. Při vytváření byl pravděpodobně použit plymutka, což by vysvětlovalo charakteristický příčný vzorec v opeření.

Červená orpingtonka byla představena W. Holmesem Huntem v letech 1910 nebo 1912. První exempláře byly veřejně viděny na Crystal Palace v roce 1911. V roce 1912 byl založen specializovaný klub pro červené orpingtonky. Existují však rozporuplné údaje o původu – některé zdroje uvádějí Elizabeth Jane Cook jako tvůrkyni v roce 1911, jiné zmiňují výstavu v Norimberku v roce 1908. Červená orpingtonka konkurovala již etablovaným plemenům s červeným opeřením – sasexce červené a rodajlendce – což mohlo být důvodem, proč nedosáhla podobné popularity jako jiné variety.

Kolem roku 1904 byly představeny porcelánová a černá bíle skvrnitá (spangled) varieta. U spangled variety musí být barvy jasné a odlišné – černá by měla mít jasný broukově zelený lesk a bílá by měla být čistá a jasná, obě barvy musí být oddělené a nesměšující se.

Jubilejní orpingtonka – pocta královně Viktorii

Jednou z nejpozoruhodnějších variet je jubilejní orpingtonka (jubilee), vytvořená jako pocta diamantovému jubileu královny Viktorie v roce 1897, která oslavovala šedesát let jejího panování. William Cook je uznáván jako tvůrce této variety.

Jubilee orpingtonka vyniká komplexním zbarvením – základní barva je mahagon se černými a bílými skvrnami, opeření má smaragdově zelený a karmínový lesk. Toto trojbarevné zbarvení je mimořádně složité a činí z jubilejní orpingtonky jednu z nejnáročnějších variet na šlechtění.

Kohout má krk a záda v mahagonové barvě s černým centrálním pruhem, mahagonovým dříkem a bílou špičkou. Hruď, stehna a podbřišek jsou mahagonové s černými skvrnami a bílými špičkami, přičemž všechny tři barvy musí být jasně oddělené. Křídla mají luk jako krk, pruh černý, sekundární a primární pera jsou v kombinaci mahagonové, černé a bílé barvy.

Kolem jubilejní orpingtonky existuje pozoruhodná legenda – Hitler měl údajně v plánu vyhladit britská plemena drůbeže a jubilejní orpingtonka byla skutečně vyhlazena v Německu během války. Tato legenda, ať už je zcela pravdivá nebo částečně přikrášlená, přidává na dramatičnosti historii tohoto plemene.

Po válce byla jubilejní orpingtonka znovu vytvořena v Německu. Vznikly dvě verze – jedna s tmavším mahagonem a druhá nazývaná Diamond Jubilee se světlejším odstínem. Tento rozdíl naznačuje, že přesná rekonstrukce původního Cookova typu byla obtížná nebo se během obnovy vyvinuly dvě odlišné linie.

V roce 1908 byl založen Jubilee Orpington Club, který podporoval rozvoj této variety. Jubilejní orpingtonka zůstává neuznanou varietou v americkém APA standardu, je však uznávána v některých evropských zemích.

Zakrslá verze – německý příspěvek

Zakrslá verze orpingtonek byla vytvořena přibližně kolem roku 1900 německým chovatelem Hermanem Kuhnem. Systematicky pracoval na miniaturizaci plemene a vytvořil bantamky, které si zachovaly všechny charakteristiky velkých orpingtonek, pouze v menší velikosti.

Kuhn použil při křížení anglické orpingtonky, zakrslé kočinky, zakrslé javánky, zakrslé langšánky a zakrslé vyandotky. Tato komplexní genetická základna umožnila vytvoření nového zakrslého plemene s požadovanými vlastnostmi.

Zajímavé je, že vývoj bantamek mohl probíhat i v Anglii současně nebo dokonce dříve – John Wharton vystavil buff bantam orpingtonky v Carlisle již v roce 1899. Emil Kühn prezentoval černé a bílé bantam orpingtonky v Lipsku v roce 1912.

Po roce 1950 byly bantam orpingtonky výrazně zlepšeny. V roce 1950 byl založen Orpington Bantam Club a v roce 1952 byly standardy přijaty Poultry Club. První modrá bantam orpingtonka byla vystavena v Bradfordu v roce 1953. V roce 1960 byla bantam buff orpingtonka uznána American Poultry Standard of Perfection. Roku 1975 došlo ke sloučení klubů pro velká a zakrslá plemena orpingtonek.

Bantam orpingtonky zachovávají vzhled velkých orpingtonek v miniaturní velikosti – kohout váží přibližně 1 kg, slepice asi 0,96 kg. Jsou převážně chovány jako mazlíčci nebo pro výstavní účely a snášejí malá až středně velká hnědá vejce, přibližně 150 a více vajec ročně při dobrém chovu. Ačkoli bantam orpingtonky stále existují, jsou považovány za vzácné a mohou být těžko k nalezení.

Americký sen

První černé orpingtonky byly vystaveny v USA v roce 1890 v Bostonu pod záštitou Massachusetts Poultry Association. William Cook sám přivezl první orpingtonky do USA v roce 1891.

V roce 1895 byly orpingtonky vystaveny na prestižní výstavě Madison Square Gardens v New Yorku, což vedlo k prudkému nárůstu jejich popularity. Cook osobně navštívil tuto výstavu a přivezl 108 ptáků, z nichž prodal 107.

Rok 1899 přinesl první výstavu žlutých orpingtonek na Madison Square Garden. V roce 1902 William Cook a jeho otec vystavili ptáky na téže výstavě a vyhráli 23 prvních cen z 25. O rok později, v roce 1903, Cook osobně přivezl další ptáky do USA.

Postupně byly jednotlivé barevné variety uznávány American Poultry Association – žlutá v roce 1902, černá a bílá v roce 1905, modrá v roce 1923. Do roku 1960 byly v APA Standard of Perfection oficiálně uznány čtyři barvy: černá, modrá, žlutá a bílá.

Percy Cook a později William Henry Cook vedli americkou pobočku v Scotch Plains v New Jersey. V roce 1909 Percy dovezl z Crystal Palace Show 250 orpingtonek do USA a v roce 1914 se stal viceprezidentem American White Orpington Club.

Mezi nejslavnější americké chovatele patřil Ernest Kellerstrass, který provozoval farmu v Kansas City v Missouri. Jeho nejslavnějším ptákem byla bílá orpingtonka jménem „Peggy", oceňovaná na neuvěřitelných 10 000 dolarů. Kellerstrass odmítl nabídku Madame Paderewski na 5 000 dolarů pouze za tohoto ptáka. Každé vejce snášené Peggy bylo prodáváno za 5 dolarů, což byla v té době astronomická částka. Peggy dosáhla skóre 99 bodů na výstavě, tedy téměř dokonalého hodnocení. Kellerstrass publikoval knihu „The Kellerstrass Way of Raising Chickens", kde v kapitole „How I Raised 'Peggy,' the Famous Ten Thousand Dollar Hen" dokumentoval své metody chovu.

peggy orpingtonka bílá white kellerstrass legendární slepice 10000 dolarů nejslavnější historie amerika
"Peggy" - legendární bílá orpingtonka, která učinila plemeno slavným v Americe. Oceněna na $10,000, dosáhla téměř dokonalého hodnocení 99 bodů.

Australská cesta – od orpingtonky k australorpce

Australská cesta orpingtonek je zajímavým příkladem, jak se z jednoho plemene může vyvinout nový typ. Černé orpingtonky z chovů Williama Cooka a Josepha Partingtona byly dovezeny do Austrálie během 90. let 19. století a začátku 20. století. Australští chovatelé se zaměřili především na zvýšení užitkových vlastností, zejména na snášku vajec.

Zatímco v Anglii se orpingtonky vyvíjely směrem k těžším masným typům, v Austrálii byl kladen důraz na jejich schopnost snášet vejce. Australští chovatelé křížili importované orpingtonky s plemeny jako minorka, leghornka bílá a langšánka, čímž vznikla varianta známá jako „Australian Laying Orpington" či „Australorp".

V letech 1922–1923 tým šesti slepic australek v Geelongu ve Victorii stanovil světový rekord, když snášel průměrně 309,5 vajec na slepici ročně, přičemž jednotlivé slepice dosahovaly výkonu až 364 vajec za 365 dní. Tento rekord nebyl dodnes oficiálně překonán.

V té době bylo plemeno australka výsledkem pečlivé selekce pěti hlavních krevních linií – Graham, Burns, Christie, Bertelsmeier a Drewitt. Australka byla uznána jako samostatné plemeno a stala se národním plemenem Austrálie.

V roce 1929 bylo plemeno oficiálně uznáno American Poultry Association. Do Anglie byly australky dovezeny zpět v roce 1921.

Cookova dynastie pokračuje

Po smrti Williama Cooka v roce 1904 převzala vedení hlavní farmy Tower House v Orpingtonu jeho nejstarší dcera Elizabeth Jane Cook (provdaná Clarke). Stala se expertkou na chov drůbeže stejně jako její otec, přičemž ji v práci podporovala mladší sestra.

Elizabeth Jane vytvořila v roce 1907 dvě důležité barevné variety – krahujcovou a modrou. V roce 1911 představila červené orpingtonky. Vedla firmu William Cook & Sons až do roku 1933, kdy byla tragicky zavražděna během přepadení na Bromley High Street. Během své kariéry exportovala ptáky po celém světě, včetně využívání nových leteckých linek.

William Henry Cook, syn Williama Cooka, spravoval americkou pobočku v Scotch Plains v New Jersey. V roce 1911 založil vlastní společnost W.H. Cook Ltd. s farmou v Tubbenden Lane v Orpingtonu. Od roku 1912 začal publikovat The Poultry Keeper's Journal. V roce 1924 se opět stal jediným vlastníkem Cook's Poultry Farm. William Henry intenzivně cestoval po světě a prodával ptáky na všech kontinentech. V roce 1949, ve věku 75 let, odešel do důchodu.

Percy Cook vedl americkou pobočku a v roce 1909 dovezl z Crystal Palace Show 250 orpingtonek do USA, z nichž mnozí získali na výstavě první ceny. V roce 1914 se stal viceprezidentem American White Orpington Club.

Arthur Cook zůstal v dobrých vztazích se všemi členy rodiny během různých rodinných sporů a byl považován za smírčího článka rodiny.

Crystal Palace – chrám drůbežnictví

Crystal Palace Poultry Show (též International Poultry Show nebo Great Poultry Show) se konalo v Crystal Palace v Londýně v letech 1857–1936 s přerušením během první světové války. Bylo to největší drůbežářské vystavení na světě v několika obdobích své existence a bylo považováno za vrchol drůbežářských výstav v Britském impériu.

Čísla z této výstavy jsou ohromující. V roce 1892 přitáhla výstava 6 300 přihlášek. V roce 1907 bylo naplněno 10 533 klecí. V roce 1912 bylo zaznamenáno 16 257 přihlášek. Pro ilustraci nákladnosti takové akce – v roce 1872 bylo spotřebováno 50 tun uhlí na vytápění budovy a 2 tuny krmiva na nakrmení ptáků během čtyřdenní výstavy.

Hlavní cenou výstavy byl Sir James Blyth Cup. Právě na této prestižní výstavě Cook poprvé představil své orpingtonky a právě zde získávaly jeho ptáci četné ceny, které jim pomohly k celosvětové slávě.

Rozšíření po světě

Orpingtonky se rychle rozšířily do mnoha zemí světa. William Cook založil pobočku své firmy v Jižní Africe poblíž Durbanu v Natalu a přivezl tam 800 ptáků. Poultry Club South Africa dnes uznává několik barevných variet včetně buff, splash, wheaten laced a golden.

V Nizozemsku byly orpingtonky použity při vývoji plemene welsumka. Toto plemeno bylo vytvořeno v obci Welsum křížením mnoha plemen včetně brahmy, malajky, orpingtonky, leghornky a vyandotky. Plemeno bylo standardizováno Nizozemci v polovině dvacátých let 20. století.

V Německu sehrál Herman Kuhn klíčovou roli vytvořením zdrobnělých orpingtonek kolem roku 1900. Němečtí chovatelé také vytvořili červenou varietu orpingtonek v raném 20. století. Po druhé světové válce byla v Německu obnovena jubilejní orpingtonka.

Na území dnešního Slovenska byly orpingtonky zaváděny starou uherskou vládou a kříženy s místními slepicemi, pravděpodobně s cílem zlepšit lokální chovy.

V Rusku je plemeno známo pod názvem „Орпингтон" a má své zastoupení v sovětském i postsovětském prostoru.

Orpingtonka v českých zemích

Do českých zemí se orpingtonky dostaly na přelomu století, v době, kdy organizované chovatelství zažívalo svůj první rozkvět. Již v roce 1891 se v českém periodiku Kuří dvůr objevilo vyobrazení vítězného kohouta z londýnské výstavy – pouhých pět let po prvním oficiálním představení plemene. České chovatelství tehdy podporoval Spolek pro chov drobného zvířectva v Království českém, založený již v roce 1877.

Skutečný rozmach chovu orpingtonek nastal až po vzniku Československé republiky v roce 1918. Během dvacátých a třicátých let patřily k početným plemenům na českých dvorech. Jejich popularita souvisela s důrazem na praktickou užitkovost – v roce 1923 vznikla v Uhříněvsi první soutěž snášky slepic, kde se prověřovala produkce různých plemen. Zajímavý je také vývoj na Slovensku, kam orpingtonky zavádějí úřady ještě za uherské vlády a křížila se s místními slepicemi ve snaze zušlechtit tamní chovy.

Zlatá éra však netrvala věčně. Již v roce 1937 dobové prameny hovoří o úpadku chovů orpingtonek. Důvodem byl pravděpodobně nástup lehčích plemen s vyšší snáškou, jako byly leghornky, které lépe vyhovovaly ekonomickým tlakům předválečného období. Druhá světová válka a následná kolektivizace pak zasadily tradičním chovům další rány.

orpingtonka černá black kohout slepice výstava boston 1919 historická fotografie william cook
Vítězné černé orpingtonky z výstavy v Bostonu, 1919 - první varieta vytvořená Williamem Cookem v roce 1886.

Kachna orpingtonka – méně známá sestra

William Cook nevytvořil pouze kury, ale také kachnu orpingtonku – plemeno s dvojím využitím pro maso i vejce, schopné snést až 220 vajec ročně.

Kachna orpingtonka byla vytvořena z výběru špatně značených modrých kachen orpingtonek. Při vývoji byly použity kajugy, indičtí běžci, komerční aylesburky a ruánky. Cook vytvořil několik variet – modrou, žlutou a černou. Existovaly také bílé, ale nikdy se nestaly populárními.

Žlutá varieta vznikla po roce 1894 a byla reklamována k prodeji v roce 1898. Cook ji vytvořil, aby mohl profitovat z anglické módy žlutého zbarvení v raném 20. století.

Buff orpingtonka kachna byla představena na Dairy Show v Agricultural Hall v Islingtonu v Londýně v říjnu 1897. Cook ji představil v USA na Madison Square Garden Show v New Yorku v roce 1908.

V roce 1910 byla žlutá varieta standardizována v British Poultry Standard. V roce 1914 byla přijata do American Poultry Association's Standard of Perfection jako „Buff Duck" ve třídě Medium. V roce 1926 byla standardizována modrá varieta.

Černé, bílé a čokoládové orpingtonky kachny byly také vyvinuty, ale nebyly standardizovány. Plemeno je považováno za ohrožené podle ALBC. K roku 2011 existovalo v Severní Americe 793 chovných buff kachen u 11 chovatelů.

Závěr

Od prvního představení v roce 1886 urazily orpingtonky dlouhou cestu. Z praktického plemene určeného pro viktoriánský Londýn se staly symbolem kvality a elegance v drůbežnictví. Jejich příběh je příběhem vizionářského šlechtitele, rodinného podnikání, mezinárodního úspěchu, ale i tragédií a proměn.

William Cook by možná žasl nad tím, kam jeho plemeno došlo – od zakouřených výstavních hal Crystal Palace po farmy na všech kontinentech, od skromných počátků v Kentu po královské dvory a rekordy ve snášce na druhém konci světa. A přesto základní charakteristika jeho ptáků – klidná, mohutná slepice s měkkým opeřením a přátelskou povahou – přetrvává dodnes jako živoucí odkaz muže, který změnil svět drůbežnictví.